Vítejte!

Vítejte!

Tento blog zakládám s cílem vytvoření komunity žen, které musí žít s diagnózou endometriózy. Ráda bych zde postupně vytvořila prostor pro sdílení příběhů, postřehů a doporučení pro všechny, kterým toto onemocnění brání žít naplno. Endometrióza je jednou z nemocí, která stojí za neplodností u ženy. Neznamená to ale, že mít vlastní rodinu je vyloučené. Jen ne tak snadné. Sdílená bolest je poloviční bolest. Tak pojďme spolu mluvit o endometrióze, o metodách asistované reprodukce a o vztazích. Protože naše okolí touto nemocí také trpí. Třeba právě proto, že nevědí, co všechno obnáší a jak se cítíme. Máte svůj příběh s endometriózou? Chcete jej sdílet? Napište mi.

Vaše Hope

úterý 30. prosince 2014

O svátcích vánočních a tak trochu jiném vnímání kolektivní pohody


Vánoce. To jedno slovo má mnoho významů. Je to především doba, kterou slaví většina křesťanského světa – připomínáme si narození Ježíše Krista. Vánoce obvykle trávíme v kruhu rodinném. Naše komercionalizovaná společnost maximálně využívá silně nostalgické nálady, která k těmto svátkům nesmazatelně patří – ať již vánočně laděnou hudbou, světýlky a zářivými stromečky všude kam se podíváte. Apel je v čase od září do konce prosince zaměřen na nákup dárků a reklamní spoty upozorňují na neodmyslitelný pocit štěstí, který je těmto svátkům vlastní. Štěstí a radost, které jsou nejhmatatelnější právě v rozzářených dětských očích. Protože pro koho jiného než pro děti mají Vánoce tu pravou nefalšovanou a nevinnou atmosféru. Jejich život je mnohdy neposkvrněný a plný skutečné víry. Od nich by si člověk v jakémkoli věku měl brát inspiraci. Pro mne to asi nejlépe vystihují slova anglického básníka Williama Blakea – „Svět v zrnku písku“:

Vánoční stromek - Praha: Staroměstské náměstí 2014.

"Celý svět v zrnku písku zhlédnout 
a nebe v polní květině, 
na dlani sevřít nekonečnost 
a věčnost v pouhé hodině."

Co ale znamenají svátky vánoční pro lidi osamělé, bez domova a dlouhodobě nemocné? Co znamenají tyto svátky pro člověka, pro ženu, která má endometriózu? 

I když se dnes a denně snažíte nemyslet na to, co bolí srdce – možnost a nemožnost mít rodinu – je tu milióny okamžiků, které vám tuto usilovnou snahu bojkotují v běžném, nesvátečním dni. Stačí potkat maminku s kočárkem, usmívat se na dítě a vědět, že vy možná nikdy nebudete dítě mít, i když po něm celým srdcem toužíte, zvláště pokud jste již díky nemoci o děťátko přišli. Bolí to a bolí to hodně. I když si miminko rádi pochováte, i když svým přátelům to štěstí přejete, vždycky je tu všudypřítomná bolest. A zároveň stále nepohřbená naděje. Nedávno jsem mluvila s kolegou, který mi říkal, jak moc těžké je pro něj a především pro jeho manželku, která má také endometriózu, navštěvovat místa, kde se vyskytuje vysoká koncentrace přátel stejného věku, ale s požehnáním dětí. Věděla jsem přesně, na co naráží.  Nemáte si s nikým nic moc co říct. Víte, že musíte nosit úsměv, radovat se, když roste první zoubek, věnovat dárky a vysvětlovat, proč vy ještě nemáte dítě. Endometrióza totiž neznamená jen zdravotní problém. Znamená to velký psychický blok. A snahu stranit se věcí, které vám bolest připomínají. Vidím to na sobě. I když mám své přátele ráda a moc ráda bych s nimi trávila svůj čas, raději se omluvím ze společných aktivit, abych nemusela prožívat stále dokola tu bolest. A tak se svátky stávají dobou nejosamělejší. 

Moc bych si přála, aby lidé byli v dnešní době méně vychloubační. Méně se snažili pouze zdvořilostně dodávat naději: „Tak příště už ve třech!“.  Aby byli více ohleduplní a mysleli na ty, kteří nemají snadný život. Ať už je důvod, jaký je. V čem může spočívat pomoc? Jen ve snaze se o některých věcech nezmiňovat, nepřipomínat a neurvale se nevychloubat tam, kde víte, že to druhého bolí.  

Přeji bezbolestný rok 2015.

Vaše Hope 

Žádné komentáře:

Okomentovat